Skladování výrobního odpadu je prostorově náročné.

Komponentové složení neshodného výrobku

vVýrobky před mechanickou úpravou

Pohled do drticí komory během zkoušky

Frakce připravená k magnetické separaci.

Detailní pohled na směs plastů a kovů

Nemagnetické kovové díly

Velikostní rozbor materiálu po drcení

Návrh technologického postupu

Předmětem zkoušek byl směsný výrobní odpad vznikající při výrobě teleskopických mechanismů používaných v automobilovém průmyslu.

Materiál se skládal zejména z:

• polyamidových válcových trubek,
• plastovo-kovových koncovek,
• drobných plastových dílů,
• ocelových komponentů,
• pružin,
• menšího množství dalších kovových částí.

Největší objem tvořily polyamidové trubky o délce přibližně 300 mm a průměru přibližně 30 mm. Součástí materiálu byly také kovové příměsi určené k následnému oddělení.

Na první pohled jde o běžný výrobní odpad. Ve skutečnosti však materiál představuje kombinaci několika komponentů s odlišnými mechanickými vlastnostmi.

Největší technologická rizika představovaly:

• ocelové vložky pevně uzavřené v plastových dílech,
• plastovo-kovové koncovky s mechanickým spojením několika materiálů,
• pružiny, které se mohou během drcení deformovat a komplikovat následnou manipulaci,
• nemagnetické kovové součásti, které nelze oddělit běžným magnetickým separátorem,
• požadavek na dostatečné rozdrcení plastových dílů bez nadměrné tvorby jemné frakce.

Úkolem procesu proto nebylo pouze materiál nadrtit, ale především uvolnit jednotlivé kovové komponenty tak, aby je bylo možné následně efektivně separovat.

Procesní analýza byla zaměřena na ověření, zda mechanické drcení dokáže současně zajistit zmenšení velikosti materiálu i uvolnění kovových vložek.

Během analýzy bylo potřeba zodpovědět zejména tyto otázky:

• Rozdrtí se plastové komponenty dostatečně?
• Uvolní se kovové vložky během drcení?
• Budou pružiny způsobovat technologické problémy?
• Bude vzniklá frakce vhodná pro magnetickou separaci?
• Vznikne plastová frakce vhodná pro další materiálové využití?

Předmětem analýzy proto nebyl výkon stroje, ale chování jednotlivých komponentů během mechanického zpracování.

Materiál byl zpracován na jednorotorovém drtiči CASTULIK PICUS vybaveném sítem s otvory o průměru 20 mm.

Během zkoušek se sledovalo:

• stabilita podávání materiálu,
• průběh mechanického drcení,
• rozdrcení plastových dílů,
• uvolňování kovových komponentů,
• chování pružin,
• vhodnost vzniklé drti pro následnou magnetickou separaci.

Výkon stroje nebyl předmětem zkoušek. Materiál byl dávkován postupně, aby bylo možné podrobně sledovat chování jednotlivých komponentů.

Polyamidové trubky byly během drcení spolehlivě rozdrceny na požadovanou velikost bez výraznějších provozních problémů.

Většina ocelových komponentů se během mechanického namáhání přirozeně uvolnila z plastových dílů.

Právě tento jev představuje rozhodující předpoklad úspěšné magnetické separace.

Pružiny se během drcení oddělily od plastových dílů, část z nich však po procesu zůstala natažená.

Jejich tvar může ovlivňovat následné prosévání nebo dopravu materiálu a měl by být zohledněn při návrhu celé technologie.

Během analýzy bylo zjištěno, že jedna ze součástí byla vyrobena z nemagnetické nerezové oceli.

Takový komponent nelze zachytit magnetickým separátorem.

V případě požadavku na maximální čistotu plastové frakce je vhodné zařadit další separační stupeň, například:

• separátor s vířivými proudy (Eddy Current),
• optickou separaci,
• ruční dotřídění.

Mechanické drcení výrazně snížilo objem materiálu, čímž se zjednodušila manipulace i následná logistika odpadu.

Procesní analýza potvrdila technickou vhodnost navrženého postupu.

Během zkoušek bylo prokázáno:

• spolehlivé rozdrcení polyamidových trubek,
• rozdrcení plastových koncovek,
• uvolnění většiny ocelových vložek,
• výrazné snížení objemu materiálu,
• vytvoření frakce vhodné pro magnetickou separaci.

Feromagnetické komponenty bylo možné spolehlivě oddělit magnetickou separací.

Jediným omezením zůstala nemagnetická nerezová ocel, která vyžaduje další separační krok.

Na základě výsledků zkoušek lze doporučit následující technologický postup:

1. Mechanické drcení směsného výrobního odpadu.
2. Magnetická separace uvolněných feromagnetických komponentů.
3. Shromažďování plastové frakce určené k dalšímu materiálovému využití.
4. V případě požadavku na vyšší čistotu plastové frakce doplnit:
   • separátor s vířivými proudy,
   • optickou separaci,
   • nebo ruční dotřídění nemagnetických kovů.

Takto navržený proces umožňuje výrazně snížit objem skladovaného odpadu, automatizovat oddělení kovových komponentů a zvýšit kvalitu plastové frakce určené k recyklaci.

Zkoušky potvrdily, že mechanické drcení představuje vhodný první krok při zpracování tohoto typu automobilového výrobního odpadu.

Během drcení dochází ke spolehlivému rozdrcení plastových komponentů a k uvolnění většiny ocelových vložek, což umožňuje jejich následné automatické oddělení magnetickou separací.

Proces zároveň výrazně snižuje objem materiálu a připravuje plastovou frakci pro další materiálové využití.

Omezením zůstává přítomnost nemagnetických kovových komponentů, které nelze zachytit magnetickým separátorem. V případech, kdy je požadována maximální čistota plastové frakce nebo úplné získání všech kovů, je vhodné technologii doplnit o další separační stupeň.

MKT-2026-0027