Pohled do haly pro demontáž vozidel.

Hromada vzduchu (palivových nádrží)

Aplikační test – čas 0 sekund.

Aplikační test – čas 3 sekundy.

Aplikační test – čas 7 sekund.

Aplikační test – čas 10 sekund

Výsledek drcení – zmenšení objemu 5:1.

Moderní osobní automobily obsahují překvapivě velké množství plastů. Ačkoli si to řidič často ani neuvědomuje, plastové komponenty dnes tvoří přibližně 10 až 20 % hmotnosti vozidla. U automobilu o hmotnosti 1 500 kg to představuje přibližně 150 až 300 kg plastových materiálů.

Z objemového hlediska je podíl plastů ještě výraznější. Odhaduje se, že plastové díly tvoří přibližně polovinu objemu všech komponentů vozidla, přičemž jejich hmotnostní podíl zůstává relativně nízký.

Výrobci automobilů využívají široké spektrum plastových materiálů podle požadavků na pevnost, odolnost a hmotnost.

Nejčastěji se jedná o:

• Polypropylen (PP) – nárazníky, výplně dveří.
• ABS – palubní desky, kryty.
• Polyamid (PA) – technické díly v motorovém prostoru.
• Polyetylen (PE) – nádržky a zásobníky kapalin.
• Polyuretan (PUR) – sedadla a výplně.
• PVC – kabelové svazky a interiérové prvky.

Hlavním problémem není samotné množství plastů, ale jejich různorodost.

Vyřazená vozidla obsahují stovky různých plastových komponentů. Ty jsou často spojeny s kovovými výztuhami, šrouby, vložkami nebo dalšími materiály. Identifikace jednotlivých druhů plastů a jejich následné materiálové využití je proto technologicky náročné a ekonomicky nákladné.

Výsledkem je, že významná část plastových dílů z autovraků stále končí jako alternativní palivo pro cementářský průmysl namísto materiálové recyklace.

Některé díly, například nárazníky nebo palivové nádrže, lze úspěšně recyklovat. Takové materiály však často putují do specializovaných recyklačních zařízení vzdálených stovky kilometrů od místa prvotního zpracování vozidla.

Při přepravě plastového odpadu hraje významnou roli objem materiálu.

Hrubým podrcením plastových dílů lze výrazně snížit jejich objem a zvýšit hustotu materiálu. To umožňuje efektivnější využití přepravních kapacit a snižuje náklady na logistiku. V mnoha případech právě náklady na dopravu rozhodují o tom, zda bude materiál recyklován, nebo skončí energetickým využitím.

Z pohledu provozovatelů autovrakovišť se proto drcení stává nejen technologickou, ale i ekonomickou operací.

Během aplikačních zkoušek společnosti CASTULIK byl testován jeden z nejproblematičtějších plastových dílů automobilu – plastová palivová nádrž.

Test prokázal, že dvouhřídelový drtič DX160/600 s instalovaným výkonem 16,7 kW dokáže tento typ odpadu úspěšně zpracovat. Výsledek naznačuje, že zařízení je vhodné také pro zpracování většiny běžných plastových komponentů osobních automobilů.

Pro mnohá autovrakoviště a provozy zabývající se zpracováním vozidel po skončení životnosti může jít o ekonomicky zajímavé řešení, které pomáhá snižovat objem odpadu ještě před jeho další přepravou nebo recyklací.

U odpadů z automobilového průmyslu často nepředstavuje největší problém samotný materiál, ale jeho objem. Právě proto hraje předúprava materiálu drcením stále významnější roli v logistice a recyklaci.

Nejdražším odpadem totiž bývá ten, u kterého převážíme především vzduch.